Kotvení

Místo ke kotvení je nutné mít vybráno předem. Nejlépe dle mapy podle příslušné značky doporučeného kotviště. Např. "Male karte" ovšem obsahují jen poměrně malý počet takových míst. Vetší výběr poskytuje např. publikace "Jadranské pobřeží". Tyto mapy vycházejí ze slovinské kartografie a jsou přeloženy i do češtiny. Nicméně nejde o pravé námořní mapy. Jako mapový doplněk jsou ovšem výborné. Dalším velmi vhodným zdrojem je kniha ze spoluautorské kuchyně Jirky Zindulky "808 přístavů a zátok". Dalších publikací v češtině zatím bohužel chybí a tak nezbývá, než případně volit zahraniční zdroje.

Je víc než vhodné mít alespoň zběžně prostudované všechny možností kotvení v okolí plánované trasy. Často totiž můžeme být z různých příčin přinuceni použít jiného kotviště než se původně plánovalo. Typ dna lze rovněž obvykle vyčíst z mapy nebo průvodce. Při nižší hloubce lze typ dna identifikovat i vizuálně. Kotviště zásadně vybíráme podle možností samotného plavidla (tj. zejména ponor a délka) a aktuálního a předpokládaného počasí. Kotviště pochopitelně volíme většinou v závětrné straně. Jednak na něm méně fouká a nejsou zde žádné velké vlny, ale taky v případě nepozorovaného uvolnění kotvy není riziko najetí na břeh až tak akutní.

Kotvu spouštíme nejčastěji v postavení přídí proti větru. Pokud převládá síla mořského proudu, stavíme loď přídí proti proudu. Pomocník s ovladačem kotvy (pokud nejde o čistě manuální spouštění kotvy) kotvu nejdříve uvolní a dá znamení kormidelníkovi. Místo spuštění kotvy vybíráme pokud možno rovné bez travnatého porostu. Délku kotevního lana je potřeba volit pokud možno co nejdelší. Vždy mějte na paměti že loď se bude s největší pravděpodobností kolem kotvy otáčet, proto v kruhu, který bude loď kolem kotvy opisovat se nesmí nacházet žádná překážka nebo nebezpečná hloubka. Pokud tuto podmínku nelze splnit a povětrností podmínky do dovolují můžeme zvolit fixaci pomocí druhé kotvy nebo vyvázáním o břeh. Zároveň volte místo kotvení tak aby nedošlo ke křížení kotevních lan s případnou další kotvící lodí nebo přímo ke kolizi.

Po uvolnění kotvy dává kormidelník pokyn ke spuštění kotvy s nahlášením kotvící hloubky případně rovnou i potřebnou délku kotevního řetězu. Následuje lehké zařazení zpětného chodu (nebo se jen necháme unášet větrem, pokud má dostatečnou sílu, ale předpokládáme kotvení pomocí motoru. Je to vhodné i kvůli možnosti zjištění toho, jak kotva drží. Nastartovaný motor je potřeba mít i kvůli tomu, že kotevní vrátek má poměrně velký výkon a baterie by se mohla zbytečně vybít. Je rovněž vhodné pokud pomocník, který kotvu vypouští ukazuje rovněž rukou směr kam míří kotevní řetěz. Rovněž dává kormidelníkovi případné další instrukce pro spuštění kotvy.

Po vypuštění celé potřebné délky oznámí tuto skutečnost pomocník kormidelníkovi ten následně přidá trochu plyn až se kotevní řetěz začne napínat. Kotva se působení tahu zaryje do dna. Pokud se loď přestane pohybovat dozadu, víme že kotva je zaryta do dna a drží. Vyřadíme rychlost a vypneme motor.

Při vyvázání o břeh (kámen, kotva, strom nebo jiný fixní předmět) se nesnažte případně blokovat možnou cestu malých člunů, které jednak nemusí napnuté lano na pobřeží vidět, a jednak lano těsně pod hladinou můžu oběma způsobit zbytečné nesnáze.

Vytažení kotvy je energeticky ještě náročnější a je nejvhodnější pomáhat kotevnímu vrátku motorem a pohybem lodi ve směru řetězu. Zde je ukazování směru kotevního řetězu rukou poměrně důležitým faktorem. Začneme kotvu vytahovat vrátkem a zároveň se pomalu pohybujeme lodí ve směru kotevního řetězu. Dáváme pozor aby se kotevní řetěz nedostal pod loď. Až se nacházíme přímo nad kotvou můžeme vytahování řetězu kotevním vrátek na moment přerušit a kotvu vytrhneme zde dna pomocí pohybu lodě. Uvolnění kotvy je potřeba oznámit kormidelníkovi. Následně vrátkem vytáhneme celý zbytek řetězu a kotvu zafixujeme. V momentu, kdy se kotva objeví nad hladinou dávejte pozor, ať nemá možnost tlouct do přídě. Můžeme vyplout.